Velikonoce: Vesna a Ostara

Velikonoce Slované označovaly také za červené svátky, oslavovaly jarní rovnodennost a také bohyni Vesnu. Proč se těmto svátkům tak říkalo? A kdo byla Vesna?

Velikonoce (veliké noce) se slaví v období jarní rovnodennosti, přesněji v první neděli po prvním úplňku po 21. březnu. V pohanských dobách se mu říkalo Ostara. Jak a proč se slavila Ostara v období starých Slovanů? V našich dávných tradicích se snoubí cit pro koloběh přírody s duchovním rozměrem. Slované uctívali bohyně, které představovaly v průběhu roku čtyři archetypy:

pro jaro archetyp panny (bohyně Vesna),
pro léto milenku (bohyně Lada),
pro podzim matku (bohyně Živa)
a pro zimu stařenu (bohyně Morana).

Bohyně Vesna
Vesna je bohyní mládí, nového života a patronkou dospívajících. Často se zobrazovala jako mladá dívka s rozpuštěnými vlasy. Jejím mužským protějškem byl u Slovanů bůh Jaril.
U Vesny si lidé představovali, že zahání zimu a přináší teplé sluneční paprsky, zeleň a první jarní kvítí. Například v tradicích v Polsku volali na zelený čtvrtek ještě před rozbřeskem na Vesnu, aby jim přinesla déšť.
Vesna je kromě prvních jarních bouřek spojována také symbolicky s příletem ptáků – nejčastěji se znázorňuje s kukačkou a skřivanem. Je dochovaný popěvek „Skřivánci, přileťte, krásnou Vesnu přineste!“ Definitivně tak končí zima, které vládla bohyně Morana, archetyp stařeny. Ta se symbolicky vynáší z vesnice v podobě slaměné panny a zahazuje se do potoka, aby odplula skrze vody zpět do posvětí a přenechala tak místo mladistvé Vesně.

A víte, jak vznikla velikonoční tradice s poléváním vodou? Vesna se objevovala údajně jako bílá paní u studánek, kde se omývala. Toto omývání přinášelo dle pověr mládí, krásu a plodnost. Dívky proto spěchaly o velikonoční neděli ke studánkám, aby se rituálně omyly vodou. A takto vznikla i tradice dnešních oblévaček.


Vesna a její odkaz na staré slovanské tradice je inspirací dodnes – jako v případě této dívčí kapely.


Ostara
Prastarý pohanský svátek Ostara se slavil na jarní rovnodennost, tedy kolem 20-21. března. Rovnodennost je okamžikem, kdy den a noc trvají stejně dlouho, tedy 12 hodin. Právě tento okamžik se dnes počítá jako začátek astronomického jara. Lidé dělali různé očistné rituály, koupali se v potoce, žehnali vajíčka, očišťovali své domovy, vyvěšovali symboly plodnosti. Rituálně vzdávali dík bohům a bohyním za jejich ochranu v temné polovině roku, ale děkovalo se i samotné temnotě okolo nich a uvnitř nich za její lekce a životní zkoušky. V zemědělství to byl čas pro požehnání polí a semen.

Křesťanské Velikonoce převzaly spousty původních zvyků, včetně symbolu nového života – vajec, která se barvila červeně (odtud červené svátky). Červená barva se totiž považovala už v pohanských dobách za barvu života. Temně rudá menstruační krev je symbolem pro plodnou ženu (vajíčko také), proto se červená barva stala přirozeným symbolem svátků plodnosti. Zasévala se také semena rostlin a ženy a dívky se mrskaly čerstvou pomlázkou z vrbového proutí, aby byly plodné. Proto i když se vám tyto zvyky můžou zdát vůči ženám trochu přespříliš, jejich původní úmysl vzdává naopak hold samotné podstatě ženství – daru plodnosti.

Jaké známe jarní slovanské rituály?
Pomlázka
mladé větvičky podporují symbolicky plodnost a odrazující zlé duchy
Kraslice červeně obarvená vejce znázorňují život. Používejte však plná vejce, ne vyfouklé skořápky.
Očista vodou
pro krásu a mládí
Velikonoční ohně – popel a uhlíky ochraňovaly dům před požárem

Vynášení Moranysymbolické ukončení zimy
Zametání domů zelenými ratolestmi
Pečení mazanců a beránků