Na kraji malebné vesničky Šemanovice na Kokořínsku se nachází rarita hodná návštěvy – dům vytesaný do skály, kde stále přebývají lidé.
S majitelem nevšedního obydlí, panem inženýrem Benediktem Kroftou, jsme se potkali, jak jinak než u vína, kde na naší degustaci vyhrál pro svou ženu v tombole láhev námi oblíbené Müller Thurgau. Sám je však vášnivým fanouškem whiskey Jack Daniel’s 🥃 a my mu to odpouštíme 🙂
Na Kokořínsko je velmi špatné dopravní spojení, proto doporučuji zajet si tam autem. Cestou se můžete zastavit v Mělníku u soutoku Vltavy a Labe či nakoupit místní víno. Jakmile přijedete do Šemanovic, zaparkujte na návsi a hledejte kostel. Podél kostela pak pokračujte pár metrů stále dolů a přijdete na úpatí rokle, kam už dál cesta nevede. Nenechte se zmást, jste správně.
Domeček napravo, který vypadá jako malebná chatka a také patří Kroftům, stojí na místě původního včelína. To, že se jedná o mobilheim, zjistíte až vevnitř z vybavení a uspořádání interiéru. Nedávno byla přistavěna dřevěná terasa, která přímo svádí k tomu dát si kávu nebo skleničku s výhledem do zeleně. Takže pokud máte v plánu vyrazit do vskutku nádherné přírody a k tomu dostat “insider” tipy na trasy a výlety, neváhejte a zarezervujte si zde od jara do podzimu pobyt přes airbnb.
Foto: Archiv rodiny Kroftových
Do skalního domu musíte ještě sejít po schodech dolů a ocitnete se o pár století zpět v čase. Až do roku 1945 v těchto místech bydlela německá rodina se dvěma dětmi, po válce však byli stejně jako ostatní Němci odsunuti. Pan Krofta je od té doby třetím českým majitelem. Pozemek, který původně sloužil jako lom pro materiál na stavbu kostela, koupil v roce 1977. Časem byla původní dřevěná bouda zbourána a nahrazena současným srubem sloužícím k přespání.
Když vcházíte dovnitř skalního domu, vstupujete skutečně do prostoru pískovcové skály. Původní vysekaný interiér byl stísněný a přitom tam bývala obytná zóna i chlívek pro kozy. Dodnes se prostor prohlubuje, stejně jako tenkrát, ručně – kamenickou špicí, která zanechává ve skále viditelné záseky.
Dominantou u vstupu je podobizna karetního křížového krále, kterou vytesal švagr pana Krofty. Králem však karetní téma nekončí. Ve vedlejší místnosti se na vás bude zpoza barového stolu dívat podobizna pikové dámy. Zde by se deskovky hrály jedna radost! Zajímavostí je, že ještě během války ona německá rodina žila vměstnána pouze v této místnosti, kde se celoročně drží stálá teplota mezi 12 – 14 stupni Celsia. Naštěstí lze v současnosti zatopit v kamnech na příjemných 20 stupňů. Na vaření byla vytvořena černá kuchyně, tedy prostor pro ohniště či pec s otvorem pro komín. Současná kuchyně je v jiné části “jeskyně” a je vystavěná z cihel, neboť dřevo i kov se časem ukázaly jako málo odolné vůči vysoké vlhkosti v prostoru.
Před vchodem na malém nádvoří jsou v zemi vyhloubené dvě skalní jámy, kterým se říká kálky. Jsou přibližně 160 cm hluboké a nyní jsou zasypané pískem, který vznikl různými stavebními úpravami. Kálek však původně sloužil jako rezervoár na dešťovou vodu pro dobytek, který měl ve skalním prostoru taky své místo. Kupodivu se tu kdysi vešla i malá políčka na pěstování a pastvu. Pro pitnou vodu se muselo přibližně 500 metrů ke studánce. Pitná voda (a elektřina) byla zavedena až panem Kroftou skrze 140 cm širokou skálu. Voda se však musí před zimou z hadic a trubek vypouštět, aby nezamrzla.
Naproti rovnému plácku s bazénem (ve kterém se můžete během pobytu v mobilheimu koupat), se tyčí pískovcová stěna ozdobená skulpturami. Ty vytesal až známý pana Krofty, báňský inženýr a sochař Tomáš Cidlík. K umělecké kamenické práci se dostal přes řezbářství. Nalevo vyobrazil skupinu postav, které znázorňují kata, krále, šaška a Bílou paní kokořínskou. A nad nimi dohlíží Boží oko. Centrálním motivem je postava inspirovaná známou kresbou Leonarda da Vinciho v kruhu o průměru dvou metrů.
Jen kousek od této skalní galerie se mimo jiné nachází Kostelíček. Místo, kde se během protireformace ukrývali čeští “nekatolíci”. Také stojí za prohlídku.
Chvíli pobýt u Kroftů znamená vidět vskutku nevšední místo, kde se kloubí přírodní podmínky s lidskou tvořivostí. Až je možná škoda, že nepronajímají také skalní byt, to by byl teprve exkluzivní zážitek, co říkáte?
A kde se v okolí dobře najíst? Jen pár metrů od kostela stojí hospoda Nostalgická myš, která bývá otevřená od čtvrtka do neděle. Kromě famózní domácí kuchyně, kterou připravuje bývalý říční kapitán Martin Mrázek, můžete zajít na koncerty či doprovodné akce. Interiér je popsaný podpisy spousty známých osobností z řad herců a muzikantů, takže i vy byste neměli na místě chybět 😉 V prostoru, kde se natáčely například Salóny Divadla Járy Cimrmana, se o víkendech konají koncerty nebo se tam také ručně fouká sklo, které si můžete pořídit domů. Pokud do Nostalgické myši zase někdy zavítáme s naší vinařskou degustací, třeba nám víno opět odhalí zajímavý příběh – jako to udělalo s panem Kroftou.
