Vinice na sopkách

České středohoří, chráněná krajinná oblast, se svými kopcovitými homolemi sopečného původu tvoří unikátní charakter kraje, který byl už od roku 1057 osázen vinohrady. Právě jedinečné půdní podloží spolu s dobrými klimatickými podmínkami dalo vznik dlouhé tradici pěstování vína v litoměřické oblasti.

Vydáte-li se na výlet právě zde, do dolního Poohří, doporučuji kromě státního zámku Libochovice s jeho zahradou zamířit také na zříceninu gotického hradu Házmburk, který se tyčí na čedičovém vrchu a spolu s Milešovkou tvoří výraznou dominantu kraje. Lidé si Házmburk pro jeho dvě věže občas pletou s Troskami. Na to ostatně ve svém klipu Na památku natočený pro Národní památkový ústav narážel i Milan Šteindler. Můžete mě v klipu párkrát zahlédnout 😉


Cesta za vínem

Z parkoviště pod hradem se vydejte doprava (hrad budete mít po levé ruce), kde natrefíte na stánek vinařství Johann W, ležící mezi čtyřhektarovými vinicemi s ryzlinkem, tramínem a sylvánským zeleným. Velmi příjemná zastávka, díky které jsem objevila jejich výtečná vína i já. Během prázdnin funguje stánek denně kromě pondělí, na jaře a v září pak o víkendech. (Tip: Mějte s sebou řidiče, abyste mohli ochutnávat. )

Za degustaci určitě stojí odrůdy Riesling Hasenberg a Gewürztraminer, které vyrostly právě na tamních jižních svazích, či Cuvée z bílého, jehož součástí je kromě sylvánu a ryzlinku také Pinot blanc. Všechna vína jsou v chuti silná a minerální díky sopečnému původu místa.

Stánek pod Házmburkem
Foto: archiv vinařství Johann W


Další zastávkou pro milovníky vína je samotný areál Zámeckého vinařství v Třebívlicích. V létě si v areálu můžete užít živé koncerty, jinak máte k dispozici vinotéku, dvě restaurační prostory, nádvoří, a pokud si zavoláte jako skupina předem, můžete nahlédnout i do samotné výrobní části nebo si naplánovat řízenou degustači či firemní večírek. Mým favoritem je spodní restaurace, tzv. Sklep, který se svým kamenným obložením a kazetovým stropem evokuje středověkou hodovní síň. A pokud se chcete v kraji zdržet déle, můžete přenocovat v nedalekém vinařském penzionu.

Sklepní restaurace
Foto: archiv vinařství Johann W


Zajímavostí je, že součástí jednoho z viničních pozemků je i starobylý židovský hřbitov, který byl objeven při obnově 35 hektarů vinic (mezi lety 2004 – 2010). Nyní se zámecké vinařství stará o sanaci a údržbu této vzácné (veřejnosti zatím nepřístupné) kulturní památky ležící na viniční trati Koskov.

Židovský hřbitov na viniční trati Koskov
Foto: archiv vinařství Johann W


Ulrika a Johann W

Lahve vína z dražší řady nesou na etiketě podobiznu baronky Ulriky von Levetzow, patronky zdejšího vinařství. Oblast, kde se rozkládají vinice, byla totiž součástí jejího panství. Slavný básník Johann Wolfgang Goethe se ve svých dvaasedmdesáti letech při pobytu v Mariánských Lázních zamiloval do tehdy sedmnáctileté Ulriky, která však odmítla jeho nabídku k sňatku. Goethe se z odmítnutí vypsal v básni Mariánskolázeňská elegie, zatímco baronka se plně věnovala charitě a rozvoji svého třebívlického panství, pro které dýchala. Nikdy se už neprovdala.
Podobiznu baronky Ulriky von Levetzow na etiketě (stejně tak i design lahve) vtiskl známý ilustrátor a grafik Oldřich Kulhánek, který stojí za podobou současných českých bankovek či poštovních známek.


Sklepmistr

Za dobrým vínem stojí vždy několik faktorů. Kromě kvalitní půdy a trpělivého investora Jana Dienstla to je v případě zámeckého vinařství také zkušený sklepmistr a enolog Martin Nesvadba. Původem Moravák, narozený v oblasti vína, studoval nejprve střední vinařskou školu ve Valticích a poté obor vinohradnictví a vinařství v Lednici. Svou praxi nasbíral ve společnosti Vinium Velké Pavlovice, kterou pak zúročil při vzniku vinařství Tanzberg Mikulov. Poté pracoval ve vinařství Kolby. Přesídlení do severních Čech byla pro něj výzva, ale kolikrát za život se vám podaří postavit nové vinařtví na starých vinicích?


Charakter vína

Když se řekne Johann W, vybaví se mi výrazné minerální odrůdy, zrající v dubu, o kterých jsem psala v úvodu (Gewürztraminer, Riesling Hasenberg…), ale zejména odrůda Müller Thurgau, kterou můžete ochutnat i jako zemské víno. Mezi všemi chardonkami a sauvignony na trhu je to příjemná změna a musím říct: “Zapomeňte, jak chutnala (spíše nechutnala) müllerka dříve.” Tohle je úplně jiný příběh, plný zajímavých chutí, které se výborně hodí k rybím pokrmům či bílému masu ve smetanové omáčce!
A protože dávám obecně přednost suchému vínu, nedám dopustit i na jejich Frizzo Muscat s nula gramy cukru.

Ať chutná!


Pátrání po paměti

Pokud to jde, sbírejte pamětní medaile, diplomy a poháry. Může se vám to hodit, pokud máte selektivní paměť jako já.

Často mi na povrch vytáhne jako diapozitiv jen prázdné okno, v hlavě ticho a tma. Začalo to pozvolna, vkradlo se to do mého života a už se mi v něm slušně zabydlelo. Asi to bude tím, že jsem se učila ve škole stylem “nalej – vylej” a ta selekce mi zůstala doteď. Zažívám občas pocit příjemného ztrácení se ve vlastní minulosti. To, jaké bylo před třemi lety o žních počasí, nebo co mi strašného dle mojí matky vyvedla ta či ona osoba, jakoby prožil někdo jiný. A co mi v hlavě vlastně zůstává? Pamatuju si chutě – mohu tedy hrdě prohlásit, že moje paměť prochází jazykem a žaludkem. Pak mi taky v hlavě rezonují scénky, které se spíš hodí do filmového scénáře.

Tak třeba film jak od Bergmana by byl zážitek s jistými Truhlářovými. On byl obchodník v bance, ona prodávala domy. Jednou mi Truhlář řekl, že si koupili nesmírně drahý porcelánový set, ale protože mají děti, tak si nechali celý set zabalený v garáži. “Přeci jej nebudeme používat, když by se mohl rozbít”, povídá na mou zvídavou otázku. “Byl za výhodnou cenu.” Hm, zmohla jsem se na odpověď. Jak to tak v klubových filmech bývá, porcelán sice v krabici vydržel, zato jejich manželství ne. A tak tam v jejich garáži zůstal zabalený jako memento vztahu, který mohli prožít. To já vím zcela jistě, že bych z něj hned první den pila kafe na zápraží a culila se, že mám krásný den. Vlastně je štěstí, že nemám garáž.

Taky si pamatuju gesta, příznačné fyzické rysy a barvu hlasů. Nedávno šla po ulici starší paní, která měla pevné bílé vlasy, razantní chůzi a velké dlaně jako jedna moje teta ze Starého Jičína (ano, ta úvodní fotka je starojická hradní zřícenina). Vždycky se mi na tetě líbilo, že byla od rány, tvrdě i v důchodu pracovala kolem jejich hospodářství a vždy se usmívala. Dodnes nechápu, jak to dělala. Měla silný, zvučný hlas a vyzařovala z ní přirozená autorita. Milovala jsem u nich domácí měkké máslo a čerstvě podojené mléko. Bylo u nich veselo.

Hrad Starý Jičín před bouří

Jednou jsme se s bratrem jako děti projížděli na jejich koni. Byla to kobyla velká jak almara (mohu odpřísáhnout, dodnes ji tak vidím), která pracovala na polích. Její chůze byla jak důstojná uklidňující ukolébavka, cítila jsem pod sebou statné zvíře, pevnou klidnou oporu. Do té doby, než kobylka zjistila, že se vrací domů! Ej, to byla najednou rychlost hodná závodního koně! Vytřeštila jsem hrůzou oči, sevřela opratě a v duchu vysílala svou první modlitbu k pánubohu. Spása přišla až zpátky na dvorku – obě jsme byly šťastné, že tetu vidíme. Když nás viděla, smála se od ucha k uchu a já pochopila, že v tomto nebudu mít geny po otci, závodním parkurovém jezdci. Ta místa ze vzpomínek, koně ani lidi už tady nejsou, zato mi zůstaly pamětní medaile z otcových koňských závodů. Jsou barevné, místy už zašedlé, stejně jako vzpomínky na mých diácích.


Tip na výlet po okolí mého dětství:
Starý Jičín
Nový Jičín – město klobouků (TONAK)

Teta, Matrix a zelená šťáva


“Lidi si dokážou představit až výsledek v bečkách a že si užíváme spoustu pohybu na čerstvém vzduchu, ale vinohrad musíš umět stříhat pohotově – skoro jako když si představíš tu slavnou scénu z Matrixu,” svěřuje se s úsměvem Honza Štěpánek z mutěnického Vinařství U Dobrých přátel.

Je duben a vinice na Moravě zatím nevypadají fotogenicky, zazelenají se totiž až v průběhu května. To mne přesto neodradilo přijet se ke Štěpánkům na jižní Moravu podívat a zjistit, co všechno je před zelenou fází potřeba nachystat.
Vinohrady pro své vinařství obdělávají nejčastěji pouze ve třech, Honza s bratrem Joškou a jejich “tata”. Jak to všechno zvládají? Naštěstí prý v rodině mají poklad, pratetu z otcovy strany, která na vinicích pomáhá odmalička a dle slov Honzy se z ní stal hotový wine master. “Představ si vinici, kde máš všude rozrostlou zeleň a ty se potřebuješ rychle rozhodnout a vybrat tu nejsilnější část, která dál poroste, a stříhat a stříhat. Je to o kumštu a zručnosti. Než se otočím, teta už je dávno kdesi dole na konci řádku a my mladí jen zíráme”, dodává obdivně mladý vinař. “A jak ji začíná být tou prací horko, poznáme, kudy prošla, po odložených svetrech, kterých má vždycky hromadu na sobě.”

Vinohrad v Mutěnicích na Platové

A proč se vinohrad prostříhává?
Je to jednoduché – réva má jen určitě penzum energie pro svůj růst a úrodu, takže pokud ji zmenšíte množství budoucích výhonků, bude mít více síly pro růst a výživu hroznů. Další redukce se už týká samotných bobulí, ale to si nechávají vinaři až na nejzazší možný termín, protože občas holt přijde i přírodní redukce formou krupobití, mrazů, špačků nebo škůdců. Někdy pro řízenou redukci stačí to, že se hrozen rozpůlí – nemusí se tedy utrhnout celý. Nezralé zelené hrozny se buď můžou odhodit jako hnojivo na zem, nebo se z nich dá vyrobit vert jus (z francouzštiny zelená šťáva), známá také jako verjus či v arabském světě jako husrum. Pro svou nakyslou chuť je už od středověku známá jako dochucovadlo do omáček a dresinků nebo jako základ pro osvěžující nápoje. Neobejde se bez ní ani výroba dijonské hořčice. Starší vinohrad se už nemusí tolik redukovat, protože už je stejně jako starší člověk “vyklidněný”. Odrodí hladce úrodu do dvou kil a jak to vtipně glosuje Honza Štěpánek: “Všichni jsou spokojení.”

Podélné přivázání šlahounu
Zkrácení šlahounu na 12 oček
Réva je připravena

Postrachem všech vinařů nejen na Moravě je ničivá bakterie esca (tzv. Petriho choroba vinné révy, která brání rostlině čerpat vláhu a živiny z půdy), proto můžete na vinicích najít obarvené řezy révy. Důvodem je právě zamezení šíření bakterií do “otevřené rány” keře. Dokonce se pro vinaře vyrábějí i speciální nůžky s hadičkou pro desinfekci, takže při každém střihu dojde ihned k desinfekci nástroje. Ano, svou pandemii zažívá i svět vinné révy.
Dnes už máme vyšlechtěné i rezistentní odrůdy, jakými jsou například Hibernal, Solaris, Sauvignon gris, Leon Millot, Regent atd. Jsou to tedy odrůdy, které se nyní nově vysazují i v Polsku, protože jsou odolnější také vůči mrazu a stresovějším podmínkám a plísním a obecně vyžadují méně péče.

Ošetření barvou proti vniku bakterií

Sezóna sběru
Spousta lidí si myslí, že sběr bobulí probíhá v jeden termín, ale není tomu tak. Sběr probíhá měsíc a půl, takže je dostatek času vinici očesat pouze za pomoci rodiny, obzvlášť když máte zručnou tetu v přízni. Následný proces zpracování (odstopkování, presování, stáčení, odkalení, zakvášení…) je časově mnohem náročnější než sbírání, které zabere odhadem pouze 20 procent času. Takže když kvasí pět vín najednou, už se člověk nenudí a má se co otáčet.

Štěpánkovi jsou nejvíce spokojení s Veltlínským zeleným, které mají vysázené na jižním svahu v oblasti Platové. Tam dozrává také jejich Pálava či Frankovka. Chystají se nově vysadit Sauvignon a rozšířit také výsadbu odrůdy Scheurebe, naopak Svatovavřinecké se jim pro pěstování úplně nehodí, protože často hnije tzv. zevnitř, takže ani nemůžete včas zasáhnout a úrodu zachránit.

Jak se obnovuje vinohrad?
Staré hlavy, které půjdou pryč, se musejí nejprve rygolovat, tedy přijede speciální bagr a vytrhne révu i s hlubokými kořeny, poté se vinohrad zorá a nechá se přes zimu ladem. Ideálně tři roky se nechává půda odpočívat akorát pod vrstvou trávy. Další tři roky trvá, než vinohrad zarodí, takže šest roků vinař čeká na novou úrodu. Proto není divu, že mnozí vinaři dokupují hrozny, protože tento výpadek potřebují dorovnat – tanky i sudy při dozrávání musejí být totiž zarovnané až povrch kvůli chemickým procesům pro zrání vína.

Kluci v akci – při mulčování starého vinohradu u Dubňan, který dávají Štěpánkovi do kondice po předchozím uživateli

Zajímavost pro laiky
Víte, proč se někdy sadí mezi řádky révy řepka? Protože nastartuje konkurenční boj mezi rostlinami a donutí tak révu být aktivnější a rychleji zapustit kořeny do hloubky. Svým způsobem je řepka takovým žlutým růstovým hormonem pro vinohrad. A já přeji Štěpánkovým do Mutěnic, aby se nová výsadba zadařila, protože tekuté výsledky od Dobrých přátel jsou vždy skvělým zážitkem!

17.4. Světový den Malbecu

Když se ve světě vína řekne Argentina, můžete rovnou říct také Malbec. Tato původem francouzská odrůda červeného vína, která vznikla spontánním křížením odrůdy Magdeleine Noire des Charentes s odrůdou Prunelard, se v Novém světě na půdě po Andami tak dobře ujala, že dokonce svou kvalitou předčila i svou evropskou odnož. Dnes se v Argentině pěstuje 75% světové produkce Malbecu. Ve Francii jej najdete zejména v oblasti Cahors, kde ji můžete objevit jako tzv. černé víno.

Jaké víno od Malbecu čekat?

Malbec, jinak známý jako Cot Noir, je červená odrůda s výrazně tmavou až černou barvou s fialovými tóny, výrazným aroma a robustní tříslovinu. Skrývá v sobě typickou vůni červeného ovoce, sušených švestek a ostružin podpořenou aromatem čokolády a tabáku. Jeho jemná chuť s hladkými tříslovinami se dokonale hodí k sýrům s modrou i bílou plísní a k červeným masům, jako je hovězí či jehněčí. V Argentině si ho určitě nenechte ujít s jejich vyhlášenými steaky.

Můj tip? Favoritem degustace Malbecu z mé nabídky je ročník 2018 Staphyle Premium. Je to přesně ten typ vína, kterému nechybí nic k dokonalosti. Je perfektně vyvážené, plné a při pití si uvědomíte, že je na tom světě vlastně moc hezky.


Hrozny Malbecu mají velmi tenkou slupku a k dosažení ideální zralosti potřebují mnohem více tepla a slunce než například odrůdy Merlot a Cabernet Sauvignon. Malbec je nejvíce používán do cuvée, kde výslednému vínu dodá hutné tělo a komplexní tříslovinu.
V České republice najdeme Malbec pouze výjimečně, například na vinici starých odrůd firmy Znovín Znojmo v Šatově.

Mendoza

Z Francie dovezl Malbec do Argentiny agronom Michel Aimé Pouget. Na statek v Mendoze s sebou přivezl hned několik odrůd vinné révy, kromě Malbecu také jako Pinot Noir či Cabernet Sauvignon. Tato oblast se dnes řadí mezi terroir s nejlepšími Malbecy vůbec. Vinohrady jsou rozprostřeny po svazích And v nadmořské výšce 900 až 1500 metrů.

Vinařství Salentein

Mendoza se rozkládá na ploše podobné jako je Španělsko a je doslova posetá vinohrady – až 70% argentinských vinařství pochází právě odsud. Více než polovina Mendozy je osázená modrými odrůdami včetně Malbecu a Tempranilla.
Vysoká nadmořská výška, teplo, chudá půda a velké teplotní rozdíly dávají ovocná vína s fantastickou vůní a chutí. Nezbytný zavlažovací systém využívá čistou vodu tající na vrcholcích And. Voda je dodávána prostřednictvím starobylého systému zavlažovacích kanálů, Acequias, který byl kdysi zbudován Španěly.
Dobrá péče o vinice, nízké výnosy a ruční sklizeň přispívají k vysoké kvalitě vín z této krásné vinařské oblasti.


Hezký Malbec Day!

Příběh Bětky

Tento post je o tom, kdo mě do Mutěnic do sklípku pozval a s dobrými přáteli od vína vlastně seznámil. S Alžbětou Fürstovou se známe už přes 30 let a máme společné dětské zážitky ze ZŠ Bratrství v Bystřici pod Hostýnem. Na rozdíl ode mě si je Bětka i pamatuje. Bětka se už dlouho profesně věnuje sociální tematice – teď pracuje v sociálně terapeutické dílně Naděje, středisko Bystřice pod Hostýnem, kde učí klienty s mentálním a kombinovaným postiženým, aby se dokázali aktivněji a samostatněji zapojit do života a získali důležité pracovní zkušenosti.
Každou z nás osud zavál profesně někam jinam, ale je fajn vědět, že tam kdesi daleko na Moravě mám někoho, kdo je férový, vtipný, spolehlivý a věří ve smysl pomoci i v Boha. Díky, Bětko!

Příběh Jarmily (a vlastně i Guideplus)

Národní muzeum

Ano, všechno je propojené se vším. Díky Frankovce od Dobrých přátel, kterou si objednala jako dárek, jsem se mohla asi po pěti letech opět potkat s Jarmila (Jarka, Jarýna) Klimešová. Jarku jsem poznala při své práci redaktorky pro online magazín MAITREA. Jarka už dlouho spolupracuje s koučkou Helenou Kurzweilovou na kurzech Nenásilné komunikace, pomáhá s administrativou a jak sama říká, miluje v číslech pořádek. A pokud zrovna nehlídá vnučku, ráda poznává při dlouhých procházkách pražská zákoutí. Její postřehy a tipy na výletní místa můžete sledovat ve facebookové skupině Jsem pražský turista.

Připomnělo mi to původní záměr tohoto webu, kdy jsem s kamarádkou, taky Bárou, chtěly provádět turisty po Praze a okolí a vymyslely jsme si název Guide Plus. A pak přišel covid. Název webu zůstal, nicméně obsah i název se musel trochu pozměnit. Procházky zatím budu alespoň sepisovat a provádět mě baví nejen po místech, ale i po zážitcích. Druhou Báru to mezitím zaválo za přítelem do Jihlavy, kde i přesto zůstala věrná myšlence a chystá s partnerem program pro turisty. Můžeš ji najít na Instagramu jako travelwithbarka.

Tak neváhej a procházej se, ať už virtuálně s Jarmilou, nebo tady se mnou nebo nasaď boty a vyraž ven po okolí, protože dokud máme zájem a život nás baví, nepřežíváme, ale žijeme naplno.

Příběh Majky

S Majkou se to má tak, že ji nenajdete na žádné sociální síti, a přitom je to člověk, co má snad nejvíce kamarádů, se kterými se pravidelně stýká (bavíme se o situaci mimo covid), a najít skulinku v jejím diáři bylo vždy umění hodné logistického šampióna. Když však potřebujete donést při hospitalizaci do nemocnice nabíječku a papuče, neváhá a překope všechny své plány a za pět minut ji tam máte.

Něco jsme se už spolu propily skleniček od doby, co nás spojilo bydlení na koleji Univerzity Palackého v Olomouci, takže víme, co nám v životě chutná, a to nejenom ve víně. Majka (otřepe se, když se jí říká Maruško nebo Marie) vystudovala latinu, a tak se poměrně snadno naučila i francouzsky, díky čemuž získala svou práci v mezinárodní firmě. Stihla procestovat Bangladéš, Thajsko, Sýrii, Libanon, Island, Francii…, ale nejraději jezdí domů na Vysočinu pomáhat rodičům na zabíjačku. Zná všechny hlášky z Divadla Járy Cimrmana (opravdu všechny), miluje balet a budiž ji k dobru, že byla mou první klientkou na józe v Karlíně.
Tolik o Majce, která si na cestu domů odnesla na ochutnání láhev Chardonnay, vlašáku, veltlínu, mixu vlašák&veltlín, neuburgu, scheurebe i rýňáku rýnského – že je boží?

Příběhy psané vínem – editorial

Ano, a nejenom psané vínem. Opráším také své starší články a rozhovory plus přibudou i nové texty. Hraní si se slovy a objevování kouzla českého jazyka mě baví. Snad bude i vás. Začnu však těmi, které mi do života přinesl zájem o lahve vína z těchto stránek.
Příjemné čtení!

× Jak Vám mohu pomoci?