Velikonoční vajíčková pomazánka

Tohle je prostě vzpomínka na dětství, kdy jsem ještě nic netušila o gender studies a jako malá chodila s kluky na pomlázku, protože to bylo zábavnější, než čekat doma s ošatkou vajec v ruce. U nás na Valašsku se říká “chodit na šmigrust”, nebo “chodit na šibačku”. Děti si odnesou barvená vajíčka nebo ta z čokolády a tatínci dostanou po štamprli slivovice. Naštěstí žádné polévání vodou, zato místo pletené pomlázky, které se říká tatar, někteří bodří rodáci používají větev jalovce, vyhrnou něžnému pohlaví u kotníků nohavice a pěkně poštipkají jalovcem na holé kůži. Ale zpátky k pomazánce 🙂

Budeš potřebovat:

6 -7 vajec
dijonská hořčice – 1 polévková lžíce
majonéza – 2 až 3 polévkové lžíce (dle chuti)
bílý jogurt – 1 kelímek (já preferuju bez laktózy, osvědčil se mi chutí ten z Albertu)
sterilovaná kukuřice – 2 až 3 polévkové lžíce (dle chuti).
sůl – 1 a půl čajové lžičky
pepř – půl čajové lžičky, lépe však čerstvě pomletý
čerstvá bazalka na ozdobu

A taky si předem nachystej:
středně velká miska
strunový kráječ na brambory (ten, co na Vánoce vytáhneš na bramborový salát)
stěrka

Jak postupovat:
1 Uvař vajíčka na tvrdo (10 min ve varu), klidně i den předem. Pro pomazánku bude lepší, když budou vejce už vychladlá.

2 Vajíčka propasíruj kráječem na brambory do misky a přidej všechny ostatní suroviny. Dobře promíchej a nechej ještě v chladničce chvíli uležet.

3 Podávej s čerstvým pečivem a máslem, ozdob případně lístky bazalky a přikousni ředkvičku. Nám doma zachutnala kombinace s domácím čerstvým chlebem nebo pitou a slaným máslem.

A jaké víno?
K této kombinaci preferuju Ryzlink vlašský nebo Scheurebe.

Dobrou chuť!

Pita chleba

Dlouho jsem si říkala, že pečení je děsně složité a zabere moc času. A já mám ráda jednoduché recepty, kdy nemusím moc držet pozornost. Dříve jsem dost věcí spálila, nebo v rychlosti zapomněla přidat surovinu. Avšak zdá se, že zraji jako víno :), takže i v kuchyni už vím, jak v klidu upéct dobrotu a mít radost ze sebe i z nadšení druhých.

Na cca 6-8 kusů budeš potřebovat:

sušené kvasnice – 2 lžičky (alternativa: půl kostky čerstvého droždí)
vlažná voda – 250 ml
sůl – čajová lžička
třtinový cukr – čajová lžička
olivový olej – polévková lžíce
hladká mouka – 220 g a zbytek na vyválení těsta
pohanková krupice – 50g (jako alternativu můžeš použít klasickou krupici nebo polohrubou či celozrnnou mouku)
špaldová hladká mouka – 80 g
plech
pečicí papír
utěrka nebo potravinová fólie
vál
nebo čistou kuchyňskou desku
váleček (jako alternativu můžeš použít láhev od sedmičky vína, vyzkoušeno)

Víno:
Nejlépe plné bílé víno, ne příliš kyselé. Mně k tomu vždy chutná Neuburské a Chardonnay.

Jak budeš postupovat?

1 Pokud používáš sušené kvasnice, vsypej mouky do mísy, přidej sůl, cukr a kvasnice ze sáčku a směs promíchej vařečkou. Poté dolij vlažnou vodu, olivový olej a míchej (stačí míchat ručně, žádná věda s mixérem). Těsto pak v míse přikryj utěrkou či potravinovou fólii a nechej alespoň 60 minut kynout na teplém místě. Dej si pozor, ať na těsto netáhne z okna studený vzduch.
Pokud používáš klasické droždí, nejprve jej aktivuj v misce s trochou vlažné vody, špetkou cukru a lžící hladké mouky. Cca po 10-15 na teplém místě kvasnice vzejdou a ty je můžeš vlít do mísy s moukou. Postup je pak stejný jako výše se sušeným droždím.

TIP: Jestli kvásek či těsto nejde vzejít, zahřej jej v troubě na nejslabší možný ohřev, ne déle než 15 min.

2 Vykynuté těsto přendej na vál, propracuj na pomoučeném vále a nechej 10 min odležet.
Ideální čas předehřát si troubu na 200 stupňů, horkovzduch na 220, a nachladit bílé víno 🙂

3 Těsto rozděl na 6 – 8 dílů a vytvoř bochánky tak akorát velikostí do dlaně. Pokud ti jich vyjde méně, nic se neděje, přijmi to 🙂 Bochánky pak vyválej na silnější, alespoň půlcentimetrové placky a nechej dalších 10 minut odpočívat. Mezitím si nachystej na plech pečicí papír. Po odležení přenes placky na plech a vlož do trouby do spodní části. Pečeš max. po dobu 5 minut, takže raději neodbíhej daleko od plotny.
Vychlazený chleba by se měl sníst co nejdříve, kdy je nejvláčnější. V sáčku vydrží ještě na druhý den.

TIP: Podávej s cizrnovým hummusem. Já si oblíbila česnekový z Lidlu, nebo si mixuju vlastní. Pita chleba mi chutnal i s vajíčkovou pomazánkou, nezklame však nikdy i na sucho či namáčený do olivového oleje.

Příběh Bětky

Tento post je o tom, kdo mě do Mutěnic do sklípku pozval a s dobrými přáteli od vína vlastně seznámil. S Alžbětou Fürstovou se známe už přes 30 let a máme společné dětské zážitky ze ZŠ Bratrství v Bystřici pod Hostýnem. Na rozdíl ode mě si je Bětka i pamatuje. Bětka se už dlouho profesně věnuje sociální tematice – teď pracuje v sociálně terapeutické dílně Naděje, středisko Bystřice pod Hostýnem, kde učí klienty s mentálním a kombinovaným postiženým, aby se dokázali aktivněji a samostatněji zapojit do života a získali důležité pracovní zkušenosti.
Každou z nás osud zavál profesně někam jinam, ale je fajn vědět, že tam kdesi daleko na Moravě mám někoho, kdo je férový, vtipný, spolehlivý a věří ve smysl pomoci i v Boha. Díky, Bětko!

Příběh Jarmily (a vlastně i Guideplus)

Národní muzeum

Ano, všechno je propojené se vším. Díky Frankovce od Dobrých přátel, kterou si objednala jako dárek, jsem se mohla asi po pěti letech opět potkat s Jarmila (Jarka, Jarýna) Klimešová. Jarku jsem poznala při své práci redaktorky pro online magazín MAITREA. Jarka už dlouho spolupracuje s koučkou Helenou Kurzweilovou na kurzech Nenásilné komunikace, pomáhá s administrativou a jak sama říká, miluje v číslech pořádek. A pokud zrovna nehlídá vnučku, ráda poznává při dlouhých procházkách pražská zákoutí. Její postřehy a tipy na výletní místa můžete sledovat ve facebookové skupině Jsem pražský turista.

Připomnělo mi to původní záměr tohoto webu, kdy jsem s kamarádkou, taky Bárou, chtěly provádět turisty po Praze a okolí a vymyslely jsme si název Guide Plus. A pak přišel covid. Název webu zůstal, nicméně obsah i název se musel trochu pozměnit. Procházky zatím budu alespoň sepisovat a provádět mě baví nejen po místech, ale i po zážitcích. Druhou Báru to mezitím zaválo za přítelem do Jihlavy, kde i přesto zůstala věrná myšlence a chystá s partnerem program pro turisty. Můžeš ji najít na Instagramu jako travelwithbarka.

Tak neváhej a procházej se, ať už virtuálně s Jarmilou, nebo tady se mnou nebo nasaď boty a vyraž ven po okolí, protože dokud máme zájem a život nás baví, nepřežíváme, ale žijeme naplno.

Příběh Majky

S Majkou se to má tak, že ji nenajdete na žádné sociální síti, a přitom je to člověk, co má snad nejvíce kamarádů, se kterými se pravidelně stýká (bavíme se o situaci mimo covid), a najít skulinku v jejím diáři bylo vždy umění hodné logistického šampióna. Když však potřebujete donést při hospitalizaci do nemocnice nabíječku a papuče, neváhá a překope všechny své plány a za pět minut ji tam máte.

Něco jsme se už spolu propily skleniček od doby, co nás spojilo bydlení na koleji Univerzity Palackého v Olomouci, takže víme, co nám v životě chutná, a to nejenom ve víně. Majka (otřepe se, když se jí říká Maruško nebo Marie) vystudovala latinu, a tak se poměrně snadno naučila i francouzsky, díky čemuž získala svou práci v mezinárodní firmě. Stihla procestovat Bangladéš, Thajsko, Sýrii, Libanon, Island, Francii…, ale nejraději jezdí domů na Vysočinu pomáhat rodičům na zabíjačku. Zná všechny hlášky z Divadla Járy Cimrmana (opravdu všechny), miluje balet a budiž ji k dobru, že byla mou první klientkou na józe v Karlíně.
Tolik o Majce, která si na cestu domů odnesla na ochutnání láhev Chardonnay, vlašáku, veltlínu, mixu vlašák&veltlín, neuburgu, scheurebe i rýňáku rýnského – že je boží?

Příběhy psané vínem – editorial

Ano, a nejenom psané vínem. Opráším také své starší články a rozhovory plus přibudou i nové texty. Hraní si se slovy a objevování kouzla českého jazyka mě baví. Snad bude i vás. Začnu však těmi, které mi do života přinesl zájem o lahve vína z těchto stránek.
Příjemné čtení!